Benátky byly vždy bytostně hmotné a přitom imaginární. Tato ambivalence je neustále přítomná v téměř dekadentní realitě jejich konečnosti, zároveň se městu přisuzuje mystická esence věčnosti a krásy. Vedle eklektické souhry bohaté historie a architektonického dědictví představují unikátní ekosystém, který by se mohl stát pomyslným klíčem k pochopení našeho stále zranitelnějšího světa.

Před více než dekádou napsal Geoff Dyer: „Město postavené na vodě. Jak nepraktický, ale skvělý nápad.“ Benátská laguna reprezentuje komplexní a dynamický ekoton mezi pevninou (terra firma) a Jaderským mořem. Odehrávají se zde také ekologicko-historické události, které toto město spojují s naléhavou globální současností. Dokonce by mohly znamenat jistý mezník v našem chápání toho, co to znamená být člověkem, respektive přinejmenším se naznačuje nutnost překonat hranice mezi lidskou a přírodní, environmentální historií. V textu Introducing Lagoonscapes nazvali jeho autoři Benátky „hybridním umělým organismem země a vody“, který není ničím menším než „planetárním kaleidoskopem pro veškerou dynamiku, která charakterizuje antropocén“.

Materialita vody, jež dominuje benátskému prostředí, a biologický materiál, pojednané z umělecké perspektivy, jsou metaforou času, paměti a aktem společné tvorby mezi člověkem, živou a neživou přírodou. V interdisciplinární výstavě Confluence se jako vodní proudy slévají umělecké výpovědi několika oborů na pozadí vědeckého poznání o Benátské laguně. K diskuzi byli přizvání vizuální umělci Daniel Vlček a Romana Drdová, sklářští výtvarníci Pavlína Čambalová a Matyas Pavlik, skladatelka a interpretka Beata Hlavenková a filozof a planetolog Lukáš Likavčan ve volném dialogu s biologem Giovannim Cecconim a multimediálními umělci Antonínem Gazdou a Tomášem Kocka Juskou.

Originální interpretace se artikuluje do společné výpovědi aktérů. Důležitý je zde nikoliv pouze finální tvar, nýbrž i samotný proces tvorby. Odráží rozmanitost různých osobností s odlišnými uměleckými přístupy a zároveň stimuluje k úzké spolupráci a kolektivní odpovědnosti. Jde o nové formy kooperace mezi uměním, vědou a ochranou přírody, kdy se umělci podílí na řešení environmentálních otázek skrze optiku umění. Výsledkem jsou oborové přesahy formou multimediální instalace a živé performance.

Na základě dějinných událostí se lidská a environmentální historie v laguně zcela prolnuly a není možné je vnímat ani s nimi zacházet odděleně. Benátky a jejich krása mohly “přežít” tak dlouho právě proto, že se jejich obyvatelé naučili, jak se adaptovat na proměnlivé a nestálé prostředí.
S vizionářskou grácií a lehce apokalyptickou ironií umělci a autoři vytvořili biokulturní metaforu prostřednictvím živého organismu, zvukové sochy, těla, objektu, slova, akustické skladby. Médium skla se pro ně symbolicky stalo matérií k vyjádření křehkosti vzájemných vztahů.

Výstava vznikla za finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, Národní plán obnovy a Evropská unie, Město Praha, Nadace PPF, Veolia, Jan Barta, Honorární konzulát České republiky v Miláně
Partneři projektu: Allianz, Česká centra, DBK
Spolupracující subjekty: Venice Art Factory
Kurátorky Lucie Drdová a Mária Gálová
Grafický design: Sharp Objects
Fotografie: Aleksandra Vajd
Místo konání: Marignana Arte, Dorsoduro, 141, Rio Terà dei Catecumeni, 30123 Benátky, Itálie