Cyklu Čas a prostředí se Michal Škoda věnuje od roku 2011 (vedle ještě osobnějších Records, autorských knih a dalších projektů). Záznamy vznikající v řádu a pravidelnosti práce v ateliéru, mu slouží jako vizuální zápisník. Převážně černobílé kresby, koláže a fotografie jsou úsporné ve výrazu, ale i tak mají materiálové, až haptické kvality; obrazové sdělení někdy doplňuje nebo nahrazuje text.

Prvky, z nichž autor skládá celek, sám označuje slovem každodennost. Vyjevuje ji zejména prostřednictvím reflexe architektury, respektive otisku člověka (autora) v prostoru. Architektonický prostor nezkoumá kriticky, aby ukázal limity nebo naopak aktuálnost odkazu moderny. Je nečasový, přesto ukotvený v estetice, která přináší čisté, velkorysé stavby omítnuté na bílo nebo zbudované z pohledového betonu. Architektura je pro Michala Škodu místem usebrání. Přemýšlí o vlastní pozici mezi jinými a o vymezení v prostředí, které je člověku určené. „Praktický prostor“ každodenního života přeměňuje v cyklu v „prostor reprezentací“ (Henri Lefebvre) na základě svého pohybu, pozorování a zkušenosti.

Vedle prostoru-prostředí je v cyklu obsažen také dvojí čas. Proti času vznikání, který může být pro autora v případě náročných kreseb až určitým druhem meditace, stojí čas prohlížení-listování. Oba jsou stejně intimní a stejně neopakovatelné, pro umělce i pro diváka. Pokusem o zachycení pocitu z prohlížení prací na papíře je projekce fotografií jednotlivých složek cyklu, které pořídili Alexandra Vajd a Hynek Alt. Anonymní ruka postupně odkrývá chronologicky uspořádané listy vzniklé během jednoho roku, jakoby odhalovala sedimenty nebo archeologické vrstvy. Je sdělení o míjejícím čase přenosné a dá se zpětně zrekonstruovat? Kolik zůstane, kolik se ztratí a co vznikne nového?
 
Terezie Nekvindová
 
PROPROJEKT
 
ČAS A PROSTŘEDÍ
záznam 2011 / 2
 
Projekt s přirozenou návazností na mé dlouhodobé směřování.

V tuto chvíli / víceméně / časově neomezen s předpokládanými / částečně rozličnými / výstupy v průběhu jeho trvání

Pohyb v reálném čase a prostředí / také v rámci cest, poznávání, srovnávání…../

Čas a způsob – jak lze chápat prostor – vnímání prostoru

Každodennost a její stopy.

Určitý archiv paměti / myšlení / v souladu s určitou analýzou prostředí / se vším, co nabízí / – prostřednictvím nejúspornějších prostředků…/papír, koláž, fotka, kresba, tisk…./ vznik záznamů
Kontrast jednoduchosti s množstvím úrovní v nichž lze číst,
Vztah mezi reálným a umělým. Nabízí se otázka autenticity toho, co vidíme, prožíváme, co nás oslovuje, ovlivňuje…

Prostor / prostředí../ – jak je vnímána trojrozměrnost, jak lze vnímat prostor dvojrozměrný – vnímání jeho plochosti, rozlišování povrchů, jak možno uspořádat / libovolně / a kategorizovat smyslové vnímání ploch a barev etc…….

Vztahy „mezi“ – dívání – vnímání – zobrazení

Vznik fyzických zážitků v souladu se vzpomínkou / mentální prostory /
 
Zajímá mne deníkový charakter záznamu, kde stojí mezera „mezi“ – věcí a našim vnímáním této věci / může tím být kus papíru, stejně jako monumentální či nepatrné architektury…/

Co vytváří prostředí, co jej narušuje

Subjektivita v čase a prostředí – konkrétnost versus fikce

Představa o obrazu a slovu, prostoru a myšlení, výstavě a knize
 
Vznikne prostor s intervencí vybízející k úvahám, ne odpověď, ale záznam „faktu“ – myšlenek, pochybností a otázek.