Sebastiana Stumpfa (1980 Würzburg) a Vojtěcha Fröhlicha (1985 Praha) spojuje několik charakteristik. K těm zásadním patří konceptuální přístup v umělecké práci, záliba ve fotografii nebo videu, zájem o prostředí města nebo specifická místa v něm. Mezi ty mimořádné pak patří fyzická dispozice, která je dána jejich sportovními aktivitami, které se pohybují mezi lezectvím a volným pohybem městem či prostorem bez ohledu na zdi a další překážky. Základní nastavení obou umělců je beze sporu výjimečné jak v rámci české, tak i německé umělecké scény. Toto byl také úvodní motiv pro jejich společnou pražskou výstavu.

Fyzickou kondici oba umělci využívají nikoliv k tomu, aby demonstrovali tělo a jeho hbitost, ale aby svým uvolněným pohybem v prostoru otevřeli témata, která souvisí se způsoby fungování a používání daného místa, nastavením naší mentality. Pohyb v prostoru nebo akci používají jako metodu k odhalování absurdit, které se staly součástí naší normality.

Míra shody ve způsobu práce ale neznamená její shodný výsledek. To ostatně dokazuje i výstava v Drdova Gallery. Po Sebastiana Stumpfa je metoda prostorového průzkumu postavena na tvrdošíjném opakování a výslednou podobou práce je záznam akce s precizně komponovaným záběrem. Pro Vojtěcha Fröhlicha je pohyb v prostoru generátor pocitů a nálad a jeho smyslem je propojení míst, která jsou jinak nespojitelná. Výsledkem může být video, fotografie, stejně jako prostorová instalace, která je způsobem zprostředkování poetiky tohoto činění.

Rostislav Koryčánek