Lucie Drdova Gallery je pražská galerie současného umění se silným konceptuálním portfoliem a osobitým kurátorským přístupem, která propojuje místní umělce s mezinárodní scénou.

Václav Kopecký, Jan Lesák, Jan Maštera

Mezi dokumentem a monumentem

Fotografie se rozevírá mezi dvěma póly. Jako dokument se vřazuje do řádu významů – je vždy dokumentem něčeho. Ale můžeme ji chápat jako monument, který stojí před námi; bez vysvětlení a jednoznačného významu nás nechává dívat se a přemýšlet v nejistotě a snad i jistém údivu.

Václav Kopecký kombinuje zobrazující i abstraktní fotografii. Jeho dílo můžeme chápat jako záznam benátského maratónu, ale také jako obraz skrývající linie a plochy, podobně jako jeho svérázné fotogramy.

Jan Lesák reflektuje fotografii v kontextu internetu, který často pojímáme jako univerzální databázi obrazů, jako systém, kde je již všechno dokumentováno. Místo tradičního archivního přístupu ale autor hledá v hlubších strukturách a formách; vytváří monumentální abstrahované tvary a rozevírá samotný formát a rám fotografie i fotografovatelného.

Jan Maštera naráží na schopnost fotografie produkovat důvěryhodnost, systém a teorie. V tomto ohledu má na jedné straně konkrétní fotografie nedocenitelnou roli dokazovat a dokumentovat, ale na druhé straně v rámci souboru může pokrývat přímo nezobrazitelné, monumentální jevy, například stoupání hladiny oceánu, nebo systém terénních nerovností. Svůj výzkum provádí s pečlivostí, ale i nadsázkou a nechává vzniknout specifické mytologii.

Podle Foucaulta přešla historie jako věda od tradiční formy, kdy transformovala monumenty minulosti v dokumenty, k modernímu přístupu, kterým naopak převádí dokumenty v monumenty. Zatímco dříve bylo třeba dát archeologickým nálezům a mlčícím stopám minulosti hlas, nyní musíme množství pramenů třídit, interpretovat a vybírat modelové případy.

Archeologie se tak ve Foucaultově pojetí vrací jako metoda vrstvení dokumentů, které získávají historický, monumentální rozměr. Myslím, že právě tak můžeme chápat práci Václava Kopeckého, Jana Lesáka a Jana Maštery. Jakkoli jsou jejich díla formálně různorodá, všichni autoři se v rámci fotografie snaží systematicky vyznačit specifické vrstvy, hledat regularity a dokumenty. Estetická forma spočívá v budování povrchu, nebo chcete-li rozhraní; vzniká právě v tom momentu, kdy se jednotlivé dokumenty vřazují do vrstev. Fotografie se pohybuje od dokumentu k monumentu a zpět.

Václav Janoščík