Hlavním konceptem výstavy Poměr vztahu je uchopení vztahového napětí prostřednictvím kreslené animace, videoprojekce a série velkoformátových kreseb. Kresba je zde chápána jako nástroj pro zhmotnění vztahu dvou lidí, dvou entit či jen nastínění prostoru uvnitř a vně. Spojující článkem tvorby Jana Pfeiffera je tvarosloví, které je na výstavě Poměr vztahu zastoupeno od geometrie po abstraktní krajinu. Při vstupu zaujme animace tvořená vrstvením kresby. Prostor je zde vymezen centrální perspektivou, která je postupně narušována po ustanovení rámcového prostředí. To se po čase začíná měnit a narušovat vztah uvnitř a vně. Naznačuje tak vztah dvou celků, které procházejí proměnou, aby se vzájemně prostoupily a ovlivnily. Místnost, jejíž stěny se časem zprůhlední, dále poodhalují vnitřní prostor prolínající se s okolní krajinou, tak jako v reálném životě, kdy nás každodenně ovlivňuje okolí a poměr vztahu k němu. Další videoprojekce zkoumá vztah dvou lidí prostřednictví spolupráce. Realisticky zachycuje snahu dvou lidí vytvořit kresbu v prostoru, kdy se linie zhmotňuje, je komentována a v určitém momentě mizí. Právě ona pomíjivost je pak přítomna i u série kreseb tvořených technikou štětce a grafitového prachu. Doslovně vrstvená kresba vytváří iluzi abstraktních snových krajin bez zbytečných ostrých linií a nechává tak dostatečný prostor pro interpretaci. Technika vrstvení kresby je pro pochopení výstavy Poměr vztahu signifikantní. Naznačuje totiž proměnu, dynamiku a destrukci, které přicházejí po každodenních rozhodnutí na základě vztahových situací.
 
Lenka Sýkorová