„Veškerá plnost existence; […] neustálé dmutí, jež prostupuje dějinami lidstva jako příliv a odliv; […] samotná podstata historie, […] jak tomu bylo v dobách, kdy člověk zápasil s divokou zvěří v lesích a horách, a jak tomu nepochybně bude i v nekonečně vzdálené budoucnosti” – to vše lze nalézt v Šestatřiceti dramatických situacích, jak píše Georges Polti ve vášnivém úvodu ke stejnojmennému dílu z roku 1916.

Poltiho výzkum vychází z díla Carla Gozziho, který těchto 36 dramatických situací pojmenoval již v osmnáctém století, a ani Goethe či Schiller jich navzdory urputné snaze nenalezli víc.

Podle  Poltiho na tomto čísle není nic mystického či kabalistického. Nejenže pevně věří ve vymezení těchto situací – mnohem překvapivější je, že se shodují se šestatřiceti emocemi, které v životě zakoušíme, a nabízí nám tak neřešitelný problém.

V čem pak spočívá význam tohoto zdánlivě restriktivního systému? Současní kritici tvrdí, že vymaže či utlumí veškeré tvůrčí úsilí a udělá z dramatu obor geometrické extrapolace. Pro Poltiho je však fantazie „pouhým kaleidoskopem našich vzpomínek rozvířených náhodou“ a vede tak k „banálním, monotónním výsledkům […] vracejícím se neúprosně ve všech možných kombinacích postrádajících jakoukoli metodu.”

Z jeho perspektivy je manuál bezednou studnicí zdrojů. Či chcete-li, podpůrnou strukturou, která libovolnému tvůrci nejenom pomůže přehlédnout pole před ním, ale rovněž nabídne celých 1332 možných základních kombinací, neboť „neexistuje situace, kterou by nešlo zkombinovat s jakoukoli jinou, ba dokonce se třemi, čtyřmi, pěti, šesti a více!“

V rámci výstavy friends of friends are friends nám Aleksandra Vajd představuje podobný systém, kde se na první pohled minimalistické, zdánlivě bezchybné geometrické fotogramy, posílené výraznými anilinovými barvami, spojují do párů. Tyto páry, či lépe řečeno situace, nabývají na síle a podněcují naši fantazii, aby si představila veškeré příběhy obsažené v temných polohách, které se stávají středobodem jeviště a náhražkou popisnosti. Modely duševních stavů.

Je to v nás!
Drama je v nás,
to my jsme drama.
Hrajeme je s netrpělivostí.
Žene nás k tomu niterná vášeň.

Dramaturgie umisťuje každého z protagonistů a antagonistů do vlastního prostředí, kdy jedna ze dvou silně protichůdných barev dominuje celému dílu, a podle toho, co si na začátku vybereme, pak má jedna strana větší sílu a tím pádem větší šanci zvítězit než druhá.“

Dalo by se říci, že dvojice je nejen hlavním skloňovaným prvkem v tomto konkrétním souboru děl, ale i stěžejní metodologií Aleksandry Vajd. Ať už se jedná o dlouhodobého partnera, krátkodobého spolupracovníka, pozdního mentora či architekta, kurátora, galeristu či komentátora, její dílo se vždy vyvíjí a točí kolem opozice a napětí, kdy vzniká křehká rovnováha na základě vyjednávání a neustálé výměny mezi dvěma antagonistickými postavami.

V rozhovorech s Aleksandrou Vajd se často opakuje sochařská kvalita, kterou si fotografie osvojuje skrze svou materiálnost a metodu prezentace. Umělkyni zajímá okamžik, kdy fotografie, kdysi uvězněná ve dvou rozměrech, dobývá prostor a stává se svým vlastním piedestalem. Autorka si pak klade otázku, co by se stalo, kdyby se fotografie chtěla vrátit zpátky na stěnu – jaký druh podstavce by jí pak dostačoval? Jelikož nás fascinuje výzva vytvořit architekturu, či lépe řečeno jeviště, vydáváme se prozkoumat scénu, která je zároveň pozadím, podstavcem i rámem, uvězněnou v prostoru i logice galerijního prostoru, a zároveň se řídíme pravidly danými samotnými situacemi, které nás vedou k propojování skrze oddělování.

Přátelé přátel jsou tedy přátelé. Přemýšlíme, zda se jedná o staré rčení či nastavení soukromí pro sdílení fotografií na Facebooku, a ačkoli bychom tomu rádi věřili, musíme si připustit, že to ve skutečnosti není pravda. Přesto se však jedná o výstižný popis současného pocitu jakési struktury, kterou lze vztáhnout na sociální sítě, profesionální vztahy, a na abstraktnější rovině i na falešný pocit bezpečí spočívající v pohodlném myšlení.

Aleksandra Vajd se vrací k základům analogové fotografie a smyslovému prožitku temné komory, potemnělých červených žárovek a vlhkých plastových táců, krotí tvrdošíjné papíry, pečlivě exponuje a jemně ručně vybarvuje situace a uvádí je tak do existence. Tím se obrací sama do sebe, aby restartovala vlastní praxi a zároveň se bez přerušení zabývala otázkami, které jsou středem jejího zájmu.

Abstraktní povaha děl nás vede k tomu, abychom se soustředili na proces, materiálnost a techniku. Věnujeme velkorysou pozornost těm nejmenším detailům. Zdánlivě vzdálené, přísné geometrie nám zanedlouho odhalí mnoho stop řemeslné a ruční práce. Kyprý papír pojímá jemné koncentrace pigmentů, ostré obrysy ustupují nepatrným nedokonalostem a měkce rozostřeným okrajům. Situace získává sebedůvěru a osvojují si hravější jazyk.

V románu Fuck Seth Price se jedna myšlenková linie točí kolem uměle generovaných abstraktních děl a říká, že jejich krása spočívá ve schopnosti vyhovět estetickému vkusu, být abstraktní a zároveň popisné, a vyřešit tak další dlouhodobý problém dějin umění, protože jim ve výsledku stačí představovat jen samy sebe – proces umělé abstrakce. Představuji si, jak se na nás Seth Price culí, když píše tyto řádky.

A tak zatímco Priceův cynický a zčásti si protiřečící vypravěč, úspěšný, avšak poněkud rezignovaný umělec, konstruuje vlastní argumentaci o digitálně vytvářeném abstraktním umění, kterou nemusíme brát až tak vážně, téměř masochistická přesnost, manuálně vytvořená v situacích, poukazuje na to, co dnes znamená pracovat s analogem, kdy s digitálně poskvrněným pohledem očekáváme naprostou dokonalost a univerzální estetiku vznášející se na ploše našich uniformně šedých počítačů. Toto očekávání narušují, či spíše zcela ruší, limity práce s vlastním tělem, související omezení materiálu a vybavení, doprovázené neustálými potěšujícími chybami, kdy přesto usilujeme o maximální přesnost, ne-li dokonalost.

„Lopotná snaha obsažená v umělecké tvorbě je sama o sobě dramatickým tématem – stejně nezkrotný, stejně průbojný je i onen jev známý jako život, který bude neustále znervózňovat a porážet ty, kteří se jej budou snažit interpretovat, krystalizovat, devitalizovat.“

Fotogramy totiž vykazují stopy vlastního života, procesů, které byly dříve standardní a specifickou součástí média, které se stalo neužitečným skrze vlastní evoluci, a povyšují tak tyto otisky na nositele symbolické hodnoty.

S tímto vědomím máme ony situace k dispozici, a nezávisle na jejich autorce si do černého prostoru možností můžeme projektovat příběhy, o kterých se autorce samotné ani nesnilo

– ony tam však jsou a umírají touhou žít svou roli.

by Laura Amann

Antagonista
Postava, která brání protagonistovi v dosažení jeho cílů.

Antinaturalismus
Herecký styl, kdy se divákům připomíná, že sledují představení a nikoli skutečnost. (Viz Brechtovské herectví).

Brechtovské herectví
Herecký styl založený na teoriích Bertolta Brechta, kdy se herci záměrně snaží docílit odcizení mezi diváky a postavami a neustále jim tak připomínají, že sledují divadelní hru.

Čtvrtá stěna
Pomyslná rovina na kraji jeviště, skrze niž diváci sledují představení. Když postava promlouvá přímo k publiku nebo sestoupí z jeviště, jedná se o tzv. proboření čtvrté stěny.

Děkovačka
Vyvolávání herců, aby se šli po představení poklonit na kraj jeviště.

Emoční paměť
Koncept metodického herectví, kdy se herci snaží vystihnout emoce své postavy na základě vzpomínek na vlastní emoční prožitky.

GOTE
Akronym složený z anglických slov goal (cíl), obstacle (překážka), tactics (taktika) a expectation (očekávání) připomínající hercům základní principy ve vývoji postavy.

Charakterní herec
Herec či herečka specializující se na vedlejší role. Charakterní role nejsou hlavní romantické postavy, ale vedlejší směšné, strašidelné či jinak výrazné role.

Charakterové znaky
Typické rysy, které vyjadřují osobnost, emoci či motivaci jednotlivých postav.

Improvizace
Neplánovaný herecký projev, kdy není dáno, co se bude dít nebo říkat. Často k ní dochází, když se něco pokazí, nebo když herec zapomene text.

Monolog
Herec promlouvá sám k sobě či k divákům a sděluje tak své myšlenky.

Motivace
Touhy či cíle jednotlivých postav, které je ženou kupředu. Hybná síla či podnět, díky kterým se příběh vyvíjí.

Nápověda
Když herec zapomene repliku, nápověda mu ji napoví. Termín označuje jak techniku, tak samotnou napovídající osobu.

Obsazení
Herci účinkující v divadelní hře.

Obsazení proti typu
Herec hraje jiný typ postavy, než bychom čekali. Viz typové role.

Preferovaný výklad
Interpretace scénáře, kterou upřednostňuje autor či samotný text.

Promenáda
Divadelní představení, v němž se herci a diváci vyskytují ve stejném prostoru, aniž by se rozlišovalo mezi jevištěm a hledištěm. Diváci se mohou v tomto prostoru pohybovat a většinou se do představení interaktivně zapojit.

Překážka
Síla, která stojí v cestě „cíli“ (či „záměru“) a je zdrojem dramatického napětí či konfliktu.

Přestávka
Jedná se o přestávku mezi jednotlivými akty divadelní hry (většinou mezi prvním a druhým aktem, některé hry však mají tři a více aktů).

Rekvizita
Předmět, který se používá v divadelní hře. K rekvizitám nepatří scéna ani kostýmy.

Režisér
Osoba, která řídí představení. Většinou má konečné slovo ohledně všech stránek produkce.

Typové role
Když je herec obsazován jen do jednoho typu rolí či charakteru, často na základě fyzického vzhledu.

Tzv. chladné čtení
Čtení ze scénáře či jiného textu bez předchozího zkoušení, většinou při konkurzu či workshopu.

Vedlejší obsazení
Herci, kteří nebyli obsazeni do hlavních rolí.

Záskok
Herec, který zná roli jiného herce a může ho tak v případě nutnosti zastoupit.

Prosba
Vykoupení/vysvobození
Pomsta za zločin
Pomsta příbuzných vykonaná na příbuzných
Pronásledování
Pohroma/neštěstí
Oběť krutosti nebo neštěstí
Vzpoura
Odvážný čin
Únos
Záhada
Získání, dosažení
Nepřátelství příbuzných
Rivalita mezi příbuznými
Vražedné cizoložství
Šílenství
Osudová nerozvážnost
Neúmyslný zločin z lásky
Zabití nepoznaného příbuzného
Sebeobětování pro ideál
Sebeobětování pro své blízké
Obětování všeho z vášně
Obětování blízkých z povinnosti
Zápas nerovných
Cizoložství
Zločiny z lásky
Odhalené zneuctění milované osoby
Překážky lásky
Láska k nepříteli
Ctižádost
Konflikt s Bohem
Mylná žárlivost
Chybný úsudek
Výčitky svědomí
Znovunalezení ztraceného
Ztráta milované osoby