Drdova Gallery s potěšením představuje první samostatnou výstavu Jana Tichého v České republice. Výstava Mříž je souborem jak starších, tak nových a site-specific prací, které společně dokládají Tichého uvažování o médiích, jako je fotografie, video, projekce nebo neon, a současně jsou silnou výpovědí o stavu naší společnosti a historických událostech ve velmi explicitní i abstrahující podobě.
Charakteristickým prvkem instalací Jana Tichého je práce s videoprojektorem, který slouží jako světelná projekce a vytváří tak fyzické a psychické prostory, ve kterých zkoumá témata ukrývání se a zapomnění, viděného a neviděného. Jeho přemýšlení o prostoru a světle se zakládá na historických, sociologických, architektonických a stejně tak uměleckých konotacích vztahujících se k výstavnímu prostoru, jeho prostorové estetice a možným politicko-společenským implikacím.
Architektonická koncepce výstavy proměnila členění prostoru a je založená na vzájemném propojení a prolínání se základních prvků autorovy tvorby. Divák vnímá architekturu, světlo a zvuk v různé proměně a intenzitě v každé části galerie. Fyzická přítomnost projekce mříží dovnitř prostoru za rozdílných světelných podmínek – denního a umělého světla, světelné projekce, světla neonu a veřejného osvětlení – působí odlišně v závislosti na denní době. Prvek zvuku, respektive lidské hlasy, které promlouvají z videí, dotváří celkový obraz děje, který diváka obklopuje a promlouvá k němu svou naléhavou výpovědí.
Výstavu otvírá video Changing Chicago (County Prison), 2012. Práce je součástí série devíti videí, ve kterých Tichý zkoumá své adoptivní město. Původně byl pozván, aby reagoval na kolekci fotografií Muzea současné fotografie v Chicagu s názvem Changing Chicago z druhé poloviny 80. let, kdy tři desítky fotografů dokumentovali každodenní život tohoto města a jeho obyvatel. Tichý o čtvrtstoletí později vede s těmito tvůrci dialog a zachycuje jeho současné Chicago. Děje se tak prostřednictvím statické kamery sledující různé situace, která však nehledá jejich konkrétní a rozhodující okamžik jako Bresonova fotografie, ale naopak rozšiřuje daný moment o další čas.
Rozvíjející se děj určité chvíle trvající několik minut zachycuje také video ze série Pictures (2007) z nočního Tel Avivu. Městská situace je nabitá nejistým napětím, kdy není jasné, zda jsme svědky právě končícího, nebo naopak v očekávání nového děje.
Fotografie Landing (2011) zachycující člověka na ranveji, který pomocí světelných tyčí naviguje letadlo, je personifikovaným momentem příchodu či opouštění. Práce je prezentována na obrazovce, která je základním médiem pro digitální fotografii.
Střední část galerie vznikla jako další prostor, kde okenní mříže oddělují dvě práce. Na tabletu na podlaze spirálovitě ubíhá schodiště uprchlického tábora v Berlíně a lidé po něm vybíhají a scházejí dolů. Děj videa Lágr (2016), který byl natočen během předchozích měsíců autorova pobytu v Německu, je opět veden za hranici konkrétního momentu. Nezřetelný zvuk lidských hlasů, arabštiny, naplňuje prostor stejně jako jazyk neonu.
Lidský jazyk a téma současné uprchlické krize a jeho širší a historické konotace se staly námětem i dalších prací, které Tichý vytvořil pro předešlé výstavy v Berlíně a Osnabrücku. Neon ve tvaru trojúhelníku s názvem German Nature (2016) svým světlem dokládá množství jazyků více jak milionu uprchlíků na německém území.
Čtvercový bílý neon Czech Nature (2017), v okně pražské galerie, reaguje na neustálou aktualizaci slova “uprchlíci” v internetovém vyhledávači onlinové verze Lidových novin. Jeho světlo se rozsvěcuje a zhasíná podle impulsů, které dostává překladem zvuku čteného slova často negativních až nenávistných komentářů k článkům, které vyhledávač řadí za sebou.
Název díla odkazuje k neonu amerického umělce Bruce Naumana Human Nature /Life Death (1983), který byl nainstalován do okna Kulturního centra v Chicagu v 90. letech. Tichý původně před německým a českým neonem vytvořil kruhové Chicago Nature (after Nauman), 2014 a New York Nature (after Nauman), 2016, které reagují na lokální policejní vysílání. Pražský neon jako jediný, oproti svým předchůdcům, funguje na obě strany. Fyzicky naplňuje jak galerijní, tak veřejný prostor v závislosti na změně denního světla. S přibývajícím časem intenzita světelných pulzů zesiluje do té míry, že ji nemůžeme snést.
Site-specific Installation no. 33 (2017) aktivuje prostor světelnou projekcí. Všechna okna v zadní části galerie jsou zatemněna. Světlo projektoru prochází tmavým prostorem a moduluje jej skrze reflexe okenních tabulí a mříží; sleduje tvary toho, co se nachází uvnitř. Dochází k dekompozici digitálního světla. Prostor, čas a pohyb se podmiňují navzájem a vytváří singularitu. V přemýšlení o prostoru a světle Tichého lze najít konotace k odkazu české avantgardy v osobě Zdeňka Pešánka, který svými solitérními a ojedinělými díly předstihl slavnější současníky, jakými byli László Moholy-Nagy nebo Man Ray.
Architektonický prvek okna jak ve své fyzické, tak abstraktní rovině prochází všemi částmi výstavy. Okno se stává prostředkem vyjádření toho, co je tady a tam, uvnitř a venku; prostřednictvím své funkce přivádí do prostoru nejen světlo, ale i čas.
Jediným galerijním osvětlením v celé výstavě je zářivka v okně kanceláře, která v tomto případě funguje jako dovětek. Video Cage (2002) doplňuje téma výstavy. Jedná se o spolupráci Tichého se skupinou etiopských Židů žijících v Izraeli. Na stěně pak visí tři fotografie, které byly pořízeny v prosinci 1989 ve východním Berlíně, kdy Tichý poprvé překročil hranice na Západ.
Jan Tichý (1974) se narodil v Praze. V polovině 90. let studoval politické vědy na Hebrejské univerzitě a fotografii na vysoké škole Musrara v Jeruzalémě a také Bezalel akademii v Tel Avivu v Izraeli. V roce 2007 se přestěhoval do Chicaga, kde pokračoval ve studiu na School of the Art Institute of Chicago, kde v současné době pracuje jako assistant professor v ateliérech fotografie a umění a technologie.
Loni měl Tichý několik autorských výstav jak ve Spojených státech v SBMA v Santa Barbaře, Hyde Park Art Center v Chicagu, Fridman Gallery v New Yorku, tak v Evropě v galerii Kornfeld v Berlíně a Kunsthalle Osnabrück v Německu. V posledních letech vystavoval v řadě institucí jako Museum of Contemporary Art, Chicago; CCA Tel Aviv; Tel Aviv Museum of Art; nebo Wadsworth Atheneum Museum of Art.
Jeho práce jsou součástí sbírek institucí jako Museum of Modern Art, New York; The Israel Museum, Jerusalem; Magasin 3 Stockholm Konsthall; MoBY – Museum of Contemporary Art, Bat Yam a Spertus Museum, Chicago.