Lucie Drdova Gallery je pražská galerie současného umění se silným konceptuálním portfoliem a osobitým kurátorským přístupem, která propojuje místní umělce s mezinárodní scénou.

Anu Vahtra & Martin Lukáč

Tlumočnická kabina
Výstava o dvou kapitolách. Anu Vahtra a Martin Lukač
Kurátor Piotr Sikora
 
Ignotum per ignotius
Neznámé pomocí ještě neznámějšího
 
Abych nevytvářel nějaké pochybné teorie kolem následující výstavy, chci zde konstatovat, že tlumočnická kabina, kterou uvádím v názvu, je banální hranatá konstrukce zbudovaná za jasným účelem jako prostor pro překladatele na konferencích nebo jiných akcích, které vyžadují simultánní překlad.
 
A umění si vyžaduje simultánní překlad, nebo, jak to vyjádřil Ranciere ve své knize Emancipated Spectator, umění je simultánním překladem, kde vztah mezi tvůrcem obsahu (aktér) a příjemcem obsahu (divák) je plynulý a prost jakékoli formy stratifikace. Otevřenost umění spočívá v tom, že tato vizuální disciplína je (s výjimkou hudby) vůbec nejabstraktnějším uměním. Skutečně tady máme většinou co do činění s poselstvím beze slov, s tvarem spíš než příběhem a s pocitem spíš než zápletkou. Překlad je nástrojem k porozumění umění. V každém případě.  
 
Představme si situaci v takové oněmělé kabině, kde se oba tlumočníci rozhodli, že si místo práce budou spolu povídat. Jejich mikrofony jsou vypnuté a my je vůbec neslyšíme. Když pozoruji jejich gesta a mimiku, stále více si uvědomuji, že to, na co se dívám, je spíš nějaké představení než dialog. Nemá to informační aspekt. Zbývá otázka, jakým jazykem spolu komunikují. S velkou pravděpodobností oběma jazyky svého dnešního pracovního dne.

Chcete-li tip, jak interpretovat následující výstavu, navrhuji zaměřit se na prostředí spíš než na jednotlivé artefakty per se.
 
V umělecké praxi Anu sledujeme, jak jsou banální předměty z prostředí kolem nás vizuálně a kontextuálně přeměněny na abstraktní obrazy a artefakty. Co bylo dříve nepovšimnutým fragmentem interiéru, stísněným zákoutím nebo jednoduchým tvarem bílé kostky, je oživeno gestem umělkyně a stává se uměleckým dílem. Tak je to jednoduché. Nebo ne zas tak docela?
 
Prostředí je reprodukováno a přeměněno na dílo umělecké abstrakce. 
Klíčová slova: animace, koncept, čistota.
 
Podobná taktika je přítomna v Martinových malbách. Abstraktní plátna už svým předurčením v bílé a sterilní kostce pouze nevisí. Navíc ještě “kontaminují” prostor kolem sebe, takže výraz těchto obrazů se šíří dál a zaplňuje galerii všemožnými druhy objektů, ať jsou to boty, sítě, dřevěné desky nebo výtisky bannerů. 
 
Abstraktní umělecké dílo ovlivňuje prostředí a mění je v environmentální instalaci.
Klíčová slova: gesto, výraz, kontaminace. 
 
Pokračování příště…