Jak máme hovořit o identitě, když si musíme znovu vytvořit vlastní kulturu? Jak máme vylíčit složitou krásu přírody – déšť, nosorožce a kolibříka – když ji člověk znečišťuje a zabíjí ničením životního prostředí? A jak k takovým těžkým otázkám může přispět lákavý jazyk umění?
Dílo Juliena Creuzeta se k této naléhavé debatě vyjadřuje prostřednictvím poezie, kterou využívá jako médium i nástroj. Jazyk zde funguje jako otevřená rizomatická struktura, která osciluje mezi spisovným a hovorovým jazykem, angličtinou, francouzštinou a kreolštinou, a nachází si vlastní rytmus a tropy. Sám umělec vyrůstal na Martiniku – v jedné z francouzských oblastí, které od Evropy dělí Atlantický oceán. Jeho mnohovrstevnatá poezie odhaluje, jak nás jazyk dokáže spojovat, ale zároveň i rozdělovat skrze národnost, třídní příslušnost či vzdělání. Jak pravil Édouard Glissant, jeden z nejvlivnějších intelektuálů francouzského Karibiku, jazyk je „člun, na kterém se plavíme, abychom se dotkli neznámého“.
Moře a vše, co nám bere a přináší, hraje na výstavě zásadní roli. Expozice, jež má podobu variabilní multimediální instalace, obsahuje nalezené předměty, video, rytiny a sochy. Autor v ní kombinuje přírodní a umělé materiály, jako jsou rybářské sítě, lastury, naplavené dřevo a boty, a stírá tak hranici mezi technologií a přírodou, původním a cizím, vysokou a nízkou kulturou. Instalace Juliena Creuzeta, jež je poetická a politická zároveň, vytváří prostorový zážitek, který se zaměřuje na složitou křižovatku historie Martiniku a událostí evropské (post)moderní doby. Problematizací identity a koloniální konstrukce Druhého pak jeho díla kladou provokativní otázky týkající se konceptu hybridity, subalternity a antropocénu.
Julien Creuzet (*1986) vystudoval L’École des Beaux-Arts v Caen a L’École des Beaux-Arts v Lyonu. Svá díla naposledy představil na samostatných výstavách v institucích Bétonsalon a Fondation Ricard v Paříži, Sketch Gallery v Bogotě či Documentation Gallery v Chicagu (2017). Dále pak vystavoval v rámci velkých mezinárodních přehlídek, jako je Bienniale v Lyonu, 11. Rencontres de Bamako (2017) či Bienniale v Dakaru (2016).
Jana J. Haeckelje kurátorka, kritička umění a lektorka na volné noze, žije v Bruselu. V poslední době kurátorovala samostatnou výstavu “Versipellis” umělkyně Biancy Baldi (Superdeals, Brusel, 2018) a kolektivní výstavu “Performing the Border” (Kunstraum Niederoesterreich, Vídeň, 2017).
Děkujeme za spolupráci.
MeetFactory, Institute Français Prague, Hope Recycling Station