Lucie Drdova Gallery je pražská galerie současného umění se silným konceptuálním portfoliem a osobitým kurátorským přístupem, která propojuje místní umělce s mezinárodní scénou.

Julie Béna & Romana Drdová

Jsou hodné feministky a jsou zlé feministky.

Hodný feminismus říká: pohlavní a sexuální vyjádření, obzvláště pak heteronormativní sexuální vyjádření, poškozuje ženy a přisuzuje jim roli bezduchých, podřízených sexuálních hraček.

Zlý feminismus říká: pokud mají mít ženy ve společnosti moc a prostor, měly by mít možnost si svobodně vybrat takový druh sexu, vztahů a sexuálních fantazií, jaký jim nejlépe vyhovuje. A to platí pro všechny ženy bez rozdílu.

Počkat!
Nebo je to naopak?!

Jak podotýká Linda Williams, bylo by záhodno posunout se od feministických debat a rozdílů mezi „hodným“ erotickým uměním a „zlým“ hardcorem někam dál.

Porno není pouhou zábavou a fantazií, ale představuje jedno z mála oken, jimiž můžeme v rámci naší kultury nahlížet na sex jako takový, říká Madison Young.

Be my horse, wear my britches!

Feministické sexuální války, které se rozbujely na konci sedmdesátých let minulého století a vyvrcholily v letech osmdesátých, označují kolektivní feministickou diskuzi o širokém okruhu témat týkajících se sexuality a sexuálních aktivit. Různící se názory na sexuální záležitosti hluboce polarizovaly feministické hnutí, obzvláště pak vůdčí feministické osobnosti té doby, a feministickou diskuzi ovlivňují dodnes.

Jedním ze zásadních témat v otázce sexuality byla pornografie. Tehdy se utvořily dva tábory: feministky bojující proti cenzuře („pro-sex“ či „sex-pozitivní“) a feministky bojující proti pornografii. Radikální feministky zdůrazňují, že pornografie dokládá a spoluutváří objektifikaci a normalizaci sexuálního násilí tím, že znázorňuje určité činnosti. Liberální feministky jsou naopak znepokojeny stigmatizací sexuálních menšin a omezeným právem si v sexu vybírat. Bez pornografie je totiž takový výběr ztížený.

Ačkoli kritika zábavy pro dospělé dodnes zůstává součástí feministického myšlení (a v mnoha ohledech je tomu tak oprávněně), „vítězství“ v této bitvě zřejmě patří sex-pozitivním feministkám, které tak vydláždily cestu komplexnějším a náročnějším reprezentacím ženské sexuality v umění a dalších oborech.

Výstava Horse & Britches sice o pornografii nehovoří explicitně, ale je silně smyslná, erotická a expresivní, co se (ženské) sexuality týče; je bezpochyby sex-pozitivní, zároveň si však uchovává kritický postoj. Obrací pozornost ke kategoriím, jako je sexuální dráždivost, objektovost či autenticita, což je obzvláště důležité.

Podle Madison Young (která rovněž vystupuje ve filmu Julie Béna) a dalších je autenticita jedním ze základních nástrojů, jimiž je možné reformovat či alespoň obohatit oblast pornografie, která mívá tendenci vše znázorňovat uměle a přehnaně. Právě specifické mody autenticity mohou být onou kvalitou, v níž se může pornografie překrývat či potkávat s feministickým uměním. Na osobní rovině (která je v tomto smyslu nutně politická) se autenticita pojí s identitou, identita se sexualitou a sexualita s libidem. Silné vědomí autenticity pak může vyplývat z prezentování sebe samých jakožto sebe samých – ve svých tělech a se svou sexualitou, otiskujících se(ať už doslovně či metaforicky) do svého (uměleckého) díla. A pamatujme si: cílem zde není sublimace, nýbrž emancipace.

Tereza Jindrová
kurátorka výstavy

Literatura:

Prior, E., What is sex-positive feminist pornography?, Journal of Positive Sexuality, Vol. 2, 2016, 16-20.

Sollee, K., Sex-Positive Feminist Artists to Know, Bustle, Feb. 17, 2016.

Young, M., Authenticity and its role within feminist pornography, Porn Studies, Vol. 1, 2014, 186-188.

Wikipedia

Williams, L. (ed.), Porn Studies, Duke University Press Books, 2004.